Bylo-li to možné, Řekové vždy své lodě na noc vytahovali na pevninu. Všechny lodě Řeků byly opatřeny stěžni a jednoduchými čtvercovými plachtami, avšak v té době ještě neuměli využít větru pro opačný směr plavby. Před bitvou Řekové stěžeň a plachty na palubě vždy sundávali. Trupy lodí byly natírány smolou a dehtem na černo, přídě svých lodí pak Řekové natírali na červeno.
Vládcové moří
Jednou z nejobávanějších lodí starověkého Řecka představovali bojové triéry. Byly to ve své době nejobávanější a nejdokonalejší válečné lodě, pomocí kterých ovládali Athéňané po dlouhá leta celé východní Středomoří. Byli to lodě určené převážně k boji.
Stavební prvky této válečné lodi později převzali Římané při stavbě svých válečných lodí. Triéra se začala jako bojové plavidlo používat ve čtvrtém století n. l. Dlouhá byla v průměru asi třicet metrů, ale dosahovaly délek i mnohem větších. Byla to štíhlá veslice, která pojala až dvě stě veslařů, kteří, jak se historici domnívají, seděli v řadách nad sebou, na každém boku lodi. Vojáků na své palubě však vezla triéra pouze dvanáct.
Jako nejmohutnější a nejsilnější zbrání, kterou tato válečná veslice disponovala, byl mohutný příďový kýl, z velice tvrdého dřeva, který se používal jako beran. Tímto příďovým kýlem Řekové proráželi boky nepřátelských plavidel. Mimo to tyto triéry vynikaly mimo jiná plavidla svojí rychlostí a pohyblivostí, zejména v bojích. Historici se domnívají, že konstrukci těchto válečných veslic vynalezli Féničané, od kterých ji později převzali Řekové.