Nahlédnete-li trochu do historie, pak zjistíte, jak zajímavé by bylo sestavit žebříček oblíbených řešení zahrad v okolí rodinných domů. Krátce po druhé světové válce bylo mezi lidmi velkou preferencí zajištění vlastní obživy a tak nebývalo výjimkou, že část zahrady byla vyhrazena výběhu a kurníku pro slepice, hospodářským budovám pro chov hovězího dobytka a vepřů a zbývající plochu pokrývaly vesměs záhony se zeleninou.
Republika se pak postupně stávala potravinově soběstačnou a dobře zásobené obchody základními potravinami umožňovaly zahrady kultivovat podle jiných preferencí, především pro rekreaci a okrasu. Největší boom začal v 70. letech minulého století, do módy se dostávaly rekonstrukce starých mlýnů a chalup (viz film „Na samotě u lesa“) a opuštěných podkroví a půdních prostor, na zahradách se u nás začaly objevovat pergoly a altány.
Pergoly byly již v osmdesátých letech běžnou součástí mnoha domů, tehdy ještě nebývaly zastřešené a šlo hlavně o zpříjemnění posezení v blízkosti popínavých rostlin, s dohledem na vlastní okrasnou část zahrady. Ta bývala již zatravněna krátce střiženým porostem a doplněna jehličnany a kvetoucími trvalkami. Pod pergolou na zahradu https://www.pergoly-trutnov.cz/drevene-pergoly-zahradni-altany se usedalo na dřevěný zahradní nábytek, který později v 90. letech začaly houfně nahrazovat výrobky z plastu, ale ani plastové židle nesrazily pozitivní estetický dojem při pohledu na pergolu, která dobře ladí s okolní zástavbou.
Na přelomu milénia se do popředí zájmu začaly dostávat pergoly ze slitiny hliníku, ale přece jen si stálé prvenství udržují stavby z masivního dřeva. Hliník se nehodí ke každému typu novostavby či staršího objektu, dřevo naopak sladíte s čímkoli, zvláště dbáte-li na vhodně zvolený odstín povrchové úpravy a celkovou koncepci stavby. Údržba dřevěných pergol je navíc snadná, je to dáno impregnací dřeva a jeho odolností vůči dřevokazným houbám, škůdcům, plísním a vlhkosti.